Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trocha historie a osobního pohledu na sklonku dlouhé cesty statusu veřejné prospěšnosti

18. 08. 2017 17:01:07
Když jsem se dozvěděl, že vláda schválila zákon o statusu veřejné prospěšnosti, nemohl jsem tomu uvěřit. Byl to již třetí návrh tohoto zákona...

První skončil v Senátu s koncem vlády premiéra Petra Nečase, druhý nedoputoval ani do vlády. Neznal jsem nikoho, kdo by řekl, že, tento, třetí, je v něčem užitečný. Dokonce i v neziskových organizacích, kde bývá složité se shodnout na jednotném postupu, měli všichni zainteresovaní jasno. Tohle nemělo vzniknout.

Přišlo mi, že jasno mají i ti úředníci, kteří to tvořili, či akademici v Legislativní radě vlády. Nebylo mi známo, jestli a jak má jasno ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který se držel zadání svůj úkol splnit a předložit. Když jsme seděli s kolegy u Andreje Babiše a stali se svědky telefonického hovoru mezi ním a ministrem Pelikánem, pochopili jsme, že se nejedná o stranické zadání v ANO, ale že ministr Pelikán musí zákonu nějakým způsobem věřit nebo mít jinou motivaci. Neváhal ho obhajovat i před svým vůdcem.

S Robertem Pelikánem jsme se potkali. Tématu jsme se intenzivně věnovali necelou hodinu. To je na ministra dost slušný zájem o věc. Uvěřil jsem mu, že on tomu věřil a ctil svůj úkol to předložit. Zákon doputoval do Sněmovny a opět jsme se potkali na Ústavně právním výboru. Vystoupil jsem v obecné rozpravě, snažil se poslancům vysvětlit naše důvody proti navrhovanému řešení. To, že je zákon zbytečný, bylo jasné v tu chvíli zřejmě všem. Jenže když ho úplně odmítnou, zůstanou v legislativě odkazy na status, který by nebylo možné získat.

To vadilo ale politickým stranám, které čekaly, aby mohly zapsat statusy VP svým politickým institutům, a měly tak nárok na státní dotaci. Požadavek na zapsaný status u politického institutu měl být jakousi nálepkou poctivosti, nutnou pro udělení dotace nad rámec těch současných. To, že k účelu kontroly politických stran vznikl mezitím nový úřad a původní požadavek se stal zbytečným, se zdálo být rozumným argumentem. Navrhoval jsem poslancům, ať zruší odkazy v legislativě – tam, kde se status již promítl – zákon o statusu neprojednají, a tím ukončí jeho legislativní proces. To se ale již nedalo stihnout. Znamenalo by to novelizaci příslušných zákonů, jako například toho o politických stranách a hnutích.

Přemýšleli jsme, jak by se dalo pozměňovacím návrhem napravit vše, co bylo doposud napácháno. Předseda Ústavně právního výboru Jeroným Tejc přišel s řešením, kdy by se z Občanského zákoníku prostřednictvím Zákona o statusu VP vyjmulo zmocnění k zápisu statusu a zároveň by se nepřímo novelizovaly všechny zákony, kde byl již termín status VP použitý. Pracovně se to dá pojmenovat jako „vykosťovací návrh“. Měli jsme samozřejmě problém s tím, že by se zasahovalo do Občanského zákoníku, nicméně nikdo nedokázal vymyslet jinou variantu, kterou by podpořila sněmovní legislativa jako právně možnou, souhlasil by s ní předkladatel – tedy ministr Pelikán – měla podporu poslanců napříč politickými stranami a řešila problém neziskových organizací.

S celou situací jsme byli seznámit profesora Karla Eliáše, hlavního autora Občanského zákoníku. Detailně jsme situaci probrali, vysvětlili naše pohnutky. Nutno říci, že měl náš obdiv. Vrtali jsme mu do díla, a přesto dokázal věc pochopit a neodsoudit. Přišlo mu to škoda, ale rozuměl situaci. Stejně tak se k věci stavěla i docentka Kateřina Ronovská, která na ukotvení statusu v „Občanovi“ pracovala a konceptu věřila. Přišlo jí to škoda, mínila, že by se to takhle dělat nemělo.

Zákon pak změnil jméno. Již se nejmenoval o statusu, ale o zrušení statusu a doputoval do Senátu. Tam prošel hladce dvěma výbory. Na plénu se otevřela živá diskuse, kdy na jedné straně zářili odpůrci neziskovek senátoři Ivo Valenta a Jaroslav Kubera. Nejdříve paušalizovali, pak vzápětí vysvětlovali, že vlastně netepou do všech neziskovek, že jsou i ty hodné apod. Prostě stará písnička, nesoucí se na vlně emocí a memorování zažitých pravd o defraudacích, nepostavených dálnicích, úplatcích apod. To provokovalo další senátory a senátorky, aby se ve svých řečech ohradili.

Mělo tohle všechno nějaký smysl? Kolik práce bylo zmařeno, kolik židlí osezeno, kolik jsme zaměstnali poslanců a senátorů? Ano, stálo to za to. Vedli jsme debatu, bez které, troufám si tvrdit, bychom nebyli schopni se posunout, srovnat si myšlenky, hledat efektivní řešení.

Ministr Pelikán předloží něco „na krev“, něco co nemá hlavu ani patu, ale je ochotný se o věci bavit, je ochotný nakonec najít nějaké řešení. Někdo může namítnout, že mu situace vyhovuje, protože „vykostil“ další kousek „vnitřností“ Občana, což on rád. Na jeho obhajobu musím říct, že s návrhem „vykostit“ nepřišel on, byť s ním nakonec souhlasil. K tomu jsme ho ale museli trochu přemlouvat, když nebylo jiné řešení. On, opravdu „kostit“ zprvu nechtěl. Během celého procesu držel slovo a nakonec situaci celkem střídmě a dle mého pravdivě popsal při vystoupení v Senátu.

Dvě základní skupiny v neziskovém sektoru se tvrdě dohadují od dob příprav 0bčanského zákoníku. O podmínkách statusu veřejné prospěšnosti. Jedni tvrdí, že podmínky musejí být přísné, aby to mělo smysl. Ti druzí – mezi něž se řadím i já – soudí, že mají být takové, které budou reagovat na konkrétní státem poskytované benefity. Když teče do bot, tak přišla shoda. Nejsou benefity, status může být problém. Může zbytečně zvyšovat administrativu na straně NNO, stát se předmětem šikany ze strany státu apod. Ohrožení dalo dohromady slušnou skupinu neziskovek, které by se možná jinak nepotkaly, nad společným tématem. Že by zárodek pro nějakou budoucí spolupráci?

Vyhrocováním debaty o NNO jsme v neziskovém sektoru motivovaní vykřičet do světa, že paušalizování a šíření polopravd je nebezpečné. Může někomu přinášet politické body, stejně jako šíření kteréhokoli jiného strachu z věci, o které nemám dost informací. Nesmíme se bát tyhle informace poskytovat. Musíme tak činit efektivně a pro veřejnost srozumitelně. Musíme vysvětlovat, že příjemci státních dotací jsou kontrolovaní stejně jako obce, kraje, ministerstva. Že dotační proces má svoje pravidla, a ty se bohužel stále a nesmyslně zpřísňují. Že občas někoho zavřou, odposlouchávají a jsou toho plné noviny? To je přeci dobře. Stát dokáže odhalit, když dochází k porušování pravidel. I tohle je pro mě dobrá zpráva, nepohoršuji se nad tím a nezbývá mi než věřit ve vyšetření věci.

Buďme optimisté. I přes všechen pocit marnosti a zmaru se okolo nás děje mnoho dobrého, a to i díky nejrůznějším neziskovým organizacím. Díky všem, kteří do debaty okolo statusu veřejné prospěšnosti zapojili, ať již měli názor jakýkoli. Dokud je prostor pro hledání a vede se debata, žijeme ve svobodné společnosti. Jsem přesvědčen, že touha pro transparentnosti neziskových organizací je správná věc. Nejsem si jist, že na všechny lze uplatnit stejný mustr. Neziskový sektor je velmi rozličný a činnosti, které NNO provozují, neporovnatelné. Více věřím na jméno a pověst konkrétní organizace. Věřím osobnímu vztahu s dárci a podporovateli, jistě více než na státem ověřené razítko. Byť přiznávám, že jako předseda velké střešní organizace, podporované mj. MŠMT, bych se zřejmě musel zasadit, aby měla to razítko mezi prvními.

Autor: Aleš Sedláček | pátek 18.8.2017 17:01 | karma článku: 9.81 | přečteno: 381x

Další články blogera

Aleš Sedláček

Stanovým táborům hrozí záplava paragrafů – včetně takových, co jsou samy „na vodě“

Jak má být omezena činnost v záplavových zónách? Zákon o tom nehovoří přesně. A v tom je "zakopaný pes"...

10.4.2017 v 16:39 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 775 | Diskuse

Aleš Sedláček

Povinné datové schránky pro všechny spolky!

I to je součástí pozměňovacího návrhu k zákonu oodpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Mediální ticho je překvapivé... Spolků a jejich pobočných spolků je ve veřejném rejstříku na sto tisíc

4.4.2017 v 20:52 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 840 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Martin Kavka

Český národ je uvědomělý, vadí mu církevní restituce, ale již ne vlastní minulost

Nedávno na iDnes vyšel článek, odkaz pod blogem, o hospodaření Církve a jejich investicích. Ukazuje se, že Církev se snaží být nejen dobrým hospodářem, ale investuje do vzdělání a sociální pomoci.

24.11.2017 v 16:34 | Karma článku: 28.48 | Přečteno: 752 | Diskuse

Josef Hradecký

Velké panoptikum.

Nejsem ani politolog,politik pouze snad normální volič. Proto žádám poslance. Makejte a nechte těch zbytečných keců..

23.11.2017 v 17:18 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 414 | Diskuse

Karel Trčálek

Vrtění psem a srebrenické horory

Být člověk je nejkrutějším božím trestem, ano, být člověkem je za trest. Kdoví, čím vším jsme se provinili ve svých minulých životech a existencích, že byli jsme takto potrestáni

22.11.2017 v 14:35 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 855 | Diskuse

Ladislav Větvička

Srebrenicke horory a vrtěni psem...

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček,

22.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.65 | Přečteno: 9715 | Diskuse

Ladislav Větvička

Kosovo neni žadne Srbsko

Když se jakysik kmen chce usadit a udržet na jakemsik uzemi, musi splňovat tři předpoklady: 1. přiměřeně suložit, 2. přiměřeně terorizovat a 3. mět přiznivu geopolitycku situaci.

21.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 45.11 | Přečteno: 5516 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 665

Předseda České rady dětí a mládeže.

Dlouhodobě se snažím ovlivnit společenské a legislativní prostředí v ČR nejen ve prospěch organizací, pracujících s dětmi a mládeží, ale i ostatních veřejně prospěšných neziskových organizací. To by mělo být bez zbytečných zásahů státní moci. Mělo by respektovat a oceňovat dobrovolnickou práci.

Za základ celého neziskového sektoru považuji malé spolky v poslední vesnici. Snažím se dívat na svět jejich optikou, byť sám vedu velkou stabilní a profesionalizovanou Radu, která zastřešuje bezmála stovku organizací, pracujících s dětmi a mládeží.

Vystudoval jsem Provozně ekonomickou fakultu ČZU. Vyrostl jsem a stále jsem aktivním členem a dobrovolníkem v Lize lesní moudrosti, kde se věnuji vzdělávacím projektům a pravidelně pracuji s dětmi na Praze 6. Zajímám se o woodcraft a kulturu severoamerických indiánů.

Jsem společníkem v Tribar s.r.o., členem Rady vlády pro NNO, České komise pro UNESCO, Komory mládeže, poradcem Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.